„Přijď na náš sraz. Budou tam všichni naši přátelé a dokonce i tvůj bývalý Mark — teď MŮJ snoubenec. Moc se těšíme, že tě uvidíme. XOXO.“
Na tu zprávu od Miriam jsem zírala celé dva týdny. Na první pohled působila skoro mile. Jenže mezi řádky bylo něco úplně jiného.
Miriam mi totiž dokázala znepříjemnit celé středoškolské roky. A jako by to nestačilo, později mi „přebrala“ manžela tím, že mu vyprávěla příběhy o tom, jak hrozný člověk jsem prý byla.
Takže ne, na sraz jsem opravdu jít nechtěla.
Ale představa, že by Miriam čekala, až se zaleknu a nepřijdu, mě nutila přemýšlet jinak. Nechtěla jsem jí dát ten pocit vítězství. A tak jsem udělala jedinou rozumnou věc, která mě napadla: najala jsem si herce, aby šel se mnou jako doprovod.
Když pro mě Norton přijel, málem jsem omdlela. Byl asi o patnáct let mladší než já a krásný tak, až to vypadalo téměř nespravedlivě. Na okamžik jsem chtěla celou akci zrušit, ale pak na mě mrkl.
„Není to přesně to, co chcete? Ukázat jim, zač je toho loket? Pak jsem asi nejlepší volba.“
Na sraz jsme vešli ruku v ruce a já cítila, jak se mi s každým krokem vrací sebevědomí. Lidé z bývalé třídy na nás zírali. A nejvíc Miriam s Markem. Přišli k nám s přehnaně zdvořilými úsměvy.
Miriam si Nortona přeměřila pohledem odshora dolů a pronesla: „No tedy. Někdo dělá charitativní práci.“
„Závist je hřích, madam,“ odpověděl klidně.
Její výraz okamžitě zkameněl. Celou jednu nádhernou hodinu jsem si připadala nedotknutelně.
V tu chvíli jsem si říkala jen tři věci:
- že jsem sem přišla správně,
- že Miriam už nemá navrch,
- a že Norton je možná ten nejlepší nápad, jaký jsem kdy měla.
Pak ale Miriam cinkla o skleničku šampaňského a vykročila k mikrofonu. Hudba utichla.
„Něco vám chci říct,“ oznámila a celý sál ztichl.
Pohlédla přímo na mě a pak se usmála na Nortona. „On není její přítel. Zaplatila si ho.“
Tvář mi hořela tak, že jsem měla pocit, že se každou chvíli propadnu do země. Jenže Norton mi nedovolil cokoliv říct. Pevně stiskl mou ruku a vedl mě dopředu, přímo k Miriam.
V tu chvíli se celý sál rozbouřil. Zvedly se telefony, lidé se otáčeli, někdo se dokonce rozplakal smíchy i dojetím zároveň. A já? Stále nemůžu úplně uvěřit tomu, co se stalo potom.
Krátké shrnutí: přišla jsem na sraz připravená na ponížení, ale odešla jsem s novou dávkou odvahy — a s večerem, na který nikdo z nás jen tak nezapomene.